Krizová komunikace — deeskalace pod tlakem

Ztráta bolí psychologicky silněji, než stejně velký zisk těší — zhruba dvojnásobně.

Úsudek není racionální sám o sobě, ale podle toho, jak dobře pasuje na strukturu prostředí, v němž se používá.

Při silném emočním vzrušení klesá schopnost racionálně uvažovat — nejdřív se řeší emoce, teprve pak obsah.

Schopnost vcítit se do prožívání druhého a porozumět jeho pohledu, aniž s ním nutně souhlasím.

Sebezesilující smyčka, kde emoce jedné strany zvyšuje emoci druhé a napětí roste samo.

Mentální zkratka, která složitý úsudek nahradí jednodušší, rychle dostupnou otázkou nebo pravidlem.

Systematická, předvídatelná odchylka úsudku od toho, co by řekla logika či statistika.

Pod akutním tlakem mysl zúží pozornost a přepne do rychlého, zkratkovitého režimu.

První zmíněné číslo nebo údaj nepřiměřeně přitáhne následný odhad, i když je zjevně nahodilé.

Schopnost pozorovat vlastní myšlení zvnějšku — všimnout si úsudku ve chvíli, kdy vzniká.

Předpoklad, že opakované myšlenkové vzorce mozek dlouhodobě přetvářejí — že myšlení lze trénovat.

Vyslovení emoce, kterou druhý prožívá, snižuje její intenzitu a otevírá kontakt.

Cílem práce s konfliktem je posílit schopnost stran jednat a vést je k vzájemnému uznání.

Základní lidský pohon patřit, být přijímán a spojen s druhými — ne slabost, ale motor chování.

Za každou silnou emocí stojí nějaká naplněná či nenaplněná potřeba; emoce je její signál.

Schopnost všimnout si vlastních myšlenek a emocí, odstoupit od nich a vědomě s nimi pracovat.

Sklon znehodnotit nabídku jen proto, že přišla od protistrany — hodnotíš odesílatele, ne obsah.

Stejná informace vede k jinému rozhodnutí podle toho, je-li podána jako zisk, nebo jako ztráta.

Bolest z odmítnutí a vyloučení, kterou mozek zpracovává podobnými okruhy jako bolest fyzickou.

Dva režimy mysli: rychlý, automatický a intuitivní (S1) vs. pomalý, namáhavý a kontrolovaný (S2).

Záměrné využití empatie jako přístupu: porozumět emocím a pohledu druhého, abych získal vliv a důvěru.

Střídání zranění a odměny od téže osoby vytváří paradoxně silnější pouto, ne slabší.